dné - Like Physical

(Končím s elektronickou hudbou, za poslední týden jsem zestár o rok, nemám na to nervy, "je ten kopák moc nebo málo?" Od teď dělám jenom solo piano a čtu knihy.)

fthrsn - Middle School Swag

fthrsn holds the melody bar in a height that nobody can break by accident. You gotta have the talent for it. Same as the last time - weaker moments are lavishly compensated by the stronger ones. Only the sound got a bit cleaner. Obviously, the concept focuses on the years of middle school. The time when a badly chosen shirt can get you inside of a swedish box and because of the haircut from your mom they'd take your lunch pudding. Things begin to matter all of the sudden and you don't know why. Middle School Swag keeps this kind of excitement but still on the sweet side, still safe.
__________________________________________________________

fthrsn drží melodickou laťku ve výšce, která se neskáče náhodou. Musíte jí mít v sobě. Stejně jako minule, všechny slabší chvilky jsou bohatě vynahrazený těma silnějšíma. Jen zvuk se trochu pročistil. Koncept se věnuje druhýmu stupni základky. Době, kdy vás blbej výběr košile může dostat až do švédský bedny, a kvůli účesu od mámy přijdete o pudink k obědu. Najednou začíná na všem záležet, a vy nevíte proč. Middle School Swag si tohle napětí drží, avšak pořád se sladkou nevědomostí, pořád v bezpečí.

---

Shlohmo - Laid Out EP

I don't know. I might be fed up. Not even new Autre Ne Veut interests me. It is not like I am one of those people who rushes to put the word "post" in front of the genre that emerged last month and encourages you to click like if you agree. I am not eleven. I just haven't been able to finish listening the opening collaboration with How To Dress Well, and I've been trying really hard. Everything is so obvious. And surprisingly, the rest is similar. Bad Vibes was an unbelievable album, it still is. Emotionally and sonically. Laid Out is just an answer to present tendencies and sweeps over you without any consequences. It is tame and melodically dull, sounds weary and predictable. It has a lot of unused space as if waiting for somebody to rap along, but that is something I don't need. Shlohmo can do it all by himself and much better.
__________________________________________________________

Tak nevím. Už jsem přejedený. Ani novýho Autre Ne Veut si nebudu stahovat. Ne, že bych byl jeden z těch, co napíšou slovo "post" před žánr, který vznikne před měsícem a vybízejí, abys lajknul, pokud souhlasíš. Není mi jedenáct. Ale úvodní kolaboraci s How To Dress Well jsem nedoposlouchal ani napotřetí. Všechno je předem jasný. A co bych nečekal, ani dál jsem se moc nebavil. Bad Vibes bylo neuvěřitelný album, pořád je. Zvukově a pocitově. Laid Out je jen odpověď na současnost a přežene se bez větších vzpomínek. Je krotký a melodicky mdlý, zní unaveně a předvídatelně. Má v sobě spousty prostoru, jakoby občas čekalo na rappery, ale to zas nepotřebuju já. Shlohmo to umí sám a o moc líp.

-

Holograms - Holograms

It's been half a year but I don't mind. In spite of cool name I didn't really care back then. I picked a wrong song to base my opinion on. There has to be more of us! They popped up on my wall again a couple of days ago and the world finally started to turn to the right direction. I have a sweet spot for many types of singing and punk-holler is one of them, it is funny. Sure, Holograms polished it and got to the range of indie associations but they still have it inside. I prefer when they don't sneak any negative tones into the songs, therefore I like just six songs of twelve. But that is a good score considering that "everyone just listens to singles these days."
__________________________________________________________

Už je to půl roku, ale to je fuk. Navzdory skvělýmu názvu jsem jim tenkrát nevěnoval pozornost, pustil jsem si špatnou píseň. Může nás být víc. Teď se mi náhodou objevili na zdi a svět se otočil správným směrem. Mám slabost pro spoustu typů zpěvu, punk-halekání je jedním z nich, je vtipný. Holograms sice brousí hrany, aby je chytlo i indie spektrum, ale stejně to v sobě mají. Mám radši, když se jim do toho nevkrádají negativní tóny. Proto mě nakonec baví jen šest písní z dvanácti, ale to je slušnej výsledek vhledem k tomu, že "každej dneska stejně poslouchá jenom singly".

-

Inc. - No World

No World is not a "new r&b". Neither for internet nor Grammy. It is that kind of album you listen to while talking to your mom about your girlfriend/boyfriend and instead of understanding you get asked about that "pleasant music". And you tell her. Its approach is actually very conservative, there are no new tricks. Nobody is tugging your sleeve to get your attention. It is all about personal experience and good old emotional depth. And those have always been beyond the time. It shows the weeks spent in the studio and composure that makes ideas like "how to make it louder" sound funny. It is possible that to the ears of today No World might slip into the back of ones mind, however, it will continue to impress you there. Stream full album here.
__________________________________________________________

No World není "nové r&b". Ani pro internet, ani pro Grammy. Je to deska, kterou posloucháte při rozhovoru s mámou o svý holce/klukovi, a místo porozumění dostanete otázku, co je to za "příjemnou muziku". A vy jí to řeknete. Je pojatá dost konzervativně, nejsou v ní žádný triky. Nikdo vás netáhá za rukáv, abyste dávali pozor. Jde v ní o osobní prožitek, o starou dobrou citovou hloubku. A ty vždycky stály mimo čas. Odhaluje důkladné týdny ve studiu a rozvahu, která se nezabývá tím, aby to všechno bylo co nejvíc nahlas. Je možné, že současným uším po chvíli skluzne do podvědomí, i tam na vás ale bude působit. Celá deska tady

Hlas Generace večírek III.

Third party on Thursday 31.1., Nová Syntéza, Praha.

20:00 dné (dj), too future sex theme
22:00 Forgotten tearjerkers of 2012 (video, selected by Ondřej Holý)
22:45 DJ TOMMY (dné & Mutuju)

free entry, no dresscode

event
__________________________________________________________

Třetí pártoška 31.1., Nová Syntéza, Praha.

20:00 dné (pouštěčka), téma: too future sex
22:00 Zapomenuté dojáky 2012 (video, vybral Ondřej Holý)
22:45 DJ TOMMY (dné & Mutuju)

vstup zdarma, žádnej dresscode

event

Zvyky hudebních objevů v Čechách

(I wrote this article for ditchmag. It is about the habits of new Czech bands. I doubt that anyone outside would care plus it is long as fuck. So I leave it without the translation.)
__________________________________________________________

Text si nebere za úkol zmapovat mladou českou scénu, vyjádřit se ke všem. Ani nenabízí „řešení“ větším kapelám typu Charlie Straight. Zamýšlí se nad současnou situací, očekáváním hudebníků a jistou omezeností.

Budeme se teď soustředit na naděje, o nichž se dozvídáme z větších médií. Hudebně už se ani tolik nesnaží napodobovat, co zrovna letí. Ne snad, že by nevěděli, jak na to, oni zkrátka nemají relevantní vzory. Není tu nikdo, kdo by se inspiroval třeba u Beach House, The xx nebo Tame Impala. Bylo by to osvěžující. Místo toho tady vládne kytarové bezčasí. Udivuje mě, kolik kapel, které „experimentují s elektronikou“, se tady každý rok bere jako nová naděje. Předpokládám, že lokální kapely se světovým účesem má v určitém množství každá země, záleží však, v jaké jsou pozici. Pokud vás někdo uvádí v dojem, že to je maximum, co může daná země nabídnout, něco je špatně.

Pravidelně se rojí spousty hudebníků, kteří v rozhovorech líčí své „zahraniční ambice“, a často je to naposledy, co o nich člověk slyší. Nerozumím takovým veřejným přípravám na slávu. Musí už podvědomě tušit, že jim to nejspíš nevyjde; alespoň to tedy řeknou do éteru, ať je to tzv. ve vzduchu. „Jo, my tenkrát hráli v Roxy jednou za měsíc, ale chtěli jsme do zahraničí.“ Nevím. Tenhle přístup ve mně budí rozpaky. Každý má sny, něco, čeho by chtěl dosáhnout. Proč je veřejně sdílet? Jsou tím víc reálné? Nebylo by lepší, kdyby si za tím snem člověk prostě jen šel? Připravovali někdy DVA někoho na to, že tenhle rok poletí dvakrát hrát do Ameriky? Ví někdo o tom, že TABLE hráli třikrát v New Yorku?

Tito lidé už to mají v sobě zakódované, příliš přemýšlí nad tím, jak být úspěšní, jsou nedočkaví. Často vidí jen jedinou možnost: najít si schopného manažera, procpávat se na lokální akce, a dělat desku s „producentem ze zahraničí“. Ten vám v českém prostředí zajistí čekání na velkou věc. Vadí mi, jakou přikládáme hranicím důležitost, to dramatické rozdělování. Kapely očekávají, jak budou všichni unešení z toho, že dělají desku s někým z venku. Proč je to tak zásadní? Nežijeme v Čechách, žijeme na světě.

Akcentuje začínající anglická kapela v promo materiálech, že její producent je původem z Izraele a babička inženýra, co dělá mastering, žije v Německu? Spolupracujete přece s někým, u něhož cítíte, že by mohl posunout vaši hudbu dál. Pokud je „ze západu“, v pořádku, pokud ze Slovenska, opět v pořádku. Nehraje to roli, jde jen o vaši věc. Neděláte s ním proto, abyste měli pěknou tiskovku v Mladé frontě, kterou následně sdílíte na Facebook. Nemluvím teď o nikom konkrétním, nechci nikoho napadat, nevidím do záměrů ostatních. Je to drobnost, jenom si říkám, že čím dřív přestaneme dělat haló z takových věcí, tím blíž tomu zahraničí budeme. Ve výsledku totiž záleží jen na vaší hudbě, nikoliv na minulosti producenta.

Co se týče vlastní propagace, není podle mě podstatné mít adresář s pěti sty kontakty a zběsile rozesílat každou píseň, jako spíš vědět, co a kam posílám. Existuje nepřeberné množství hudebních blogů/nezávislých médií, jež mají stěžejní vliv na současnou hudbu. Orientovat se v nich přinejmenším neuškodí. Denně jim chodí desítky až stovky mailů, vše záleží na jejich preferencích nebo osobní známosti. Když už jsme u tvoření kontaktů – jsem přesvědčený, že jedna z nejdůležitějších věcí je dělat předkapely lidem, které máte rádi, kterých si vážíte. A tím myslím klidně pro padesát platících na sedmičce. Jedou si své evropské turné, jsou každý den v jiném státě a pokud je vaše půl hodina zaujme, řeknou vám to. Povídáte si, jak věci fungují u nich, jak u vás. Znají spousty dalších lidí, zpravidla majitele různých indie vydavatelství, a pokud chtějí, abyste to věděli – opět, řeknou vám to. Tenhle proces sice nemíří na stadiony, ale je přirozenější, a v podstatě snazší, jde v něm jen o hudbu samotnou.

Zmínil bych na závěr jeden příklad. Před měsícem vydal slovenský Pjoni nové video, animoval mu ho Jan Šrámek/VJ Kolouch. Protože znělo a vypadalo dobře, dostalo se na úvodní stranku Vimea. Za týden udělalo 30 tisíc views, výhradně těch „zahraničních“. V domácích médiích ani zmínka. Zdá se, jako by tu byly dva oddělené světy, a ten, v němž se kapely chtějí dostat ven pomocí českých rozhovorů v českých médiích, byl bohužel výrazně větší.

(Napsáno pro ditchmag)