25. 4. 2012

Craft Spells - Gallery EP

Všechny písně na debutu Craft Spells byly stejný a stejně dobrý. Gallery v tom pokračuje. Je to jako kdyby šel Justin Vallesteros do obchoďáku, stoupnul si k automatu na plyšáky a za chvíli se kolem něj udělal žasnoucí dav. Lidi by hltali jeho stopro úspěšnost a on by se tvářil, že to dělá poprvý. Mezitím by vyprávěl fantastický historky z natáčení, kdy dělal dvojníka Harry Potterovi. Holky před šatnou, holky v šatně. Restaurace v akváriu, šáňo ve vrtulníku. Bláznivej život. "Lidi od filmu sou ok," ukázal by alt stránku a při odchodu vyměnil plyšáky za pár čísel.

Gallery vychází 15. května na Captured Tracks.

Celý album tady.

14. 4. 2012

Jessie Ware - 110%

Měl jsem teď dj set na jedný pártošce. Veděl jsem, že budu hrát okolo půlnoci a nemůžu to zpomalovat. Chtěl jsem to mít co nejvíc sexy, nedělat tucku, držet si rozmanitost a přitom nevyhazovat z tempa. Koncept!! Jako stěžejní věc jsem si dal Jessie Ware v remixu od Disclosure, mixnul jsem to na 1:10 a v tu chvíli jsem si řek, že jako dnéčko tenhle rok koncerty dělat nebudu. Místo dojímaček budu dělat sensuální pouštěčky. Na lokální starosti ale teď chvíli zapomenem, protože Jessie má novej singl a po hříchu v něm tancuje sama. Produkce od Julio Bashmore se vznáší jak labuť na náměstí a všechno je krásný.

 

11. 4. 2012

Hluboký promo, Kindness a nešťastná láska

Zanedbávám to, vím o tom. Ještěže nemám formspring, ani tisíc followers, je to každýmu fuk a zodpovědnost padá k vlastnímu potěšení. Uděláme si teď vlažnej start, ať nás rovnou nepíchne u srdíčka. V posledních týdnech z mojí strany nebylo o čem psát, o nový věci jsem se příliš nezajímal. Je to vousatá argumentace, ale hudby je moc. Otravuje mě, že se na blozích každý ráno objeví třicet jmen, který neznám. A že to jsou jen výseky vkusu pár lidí, drobný díly tisícový skládačky, se mi ani nechce zmiňovat. Všichni jsou indie-electronic-dream pop, každej si vyzpívá život a většina lidí to ani nezaregistruje. Mám z toho strach.

Napíšu o čtyřech písních, který se mnou při tom byly.

Kindness čerpá z 70s a 80s odkazů, ale když se mě někdo za deset let zeptá, jak zněl rok 2012, mezi prvníma zmíním jeho. House krásně vrství melodie a drží napětí. Dojít k vrcholu je potom vždycky nejlepší úplně od začátku, na nic nečekáte a až se dočkáte, tak si to dáte znova. A není o samotě, celý World, You Need a Change of Mind je báječný.



O Totally Enormous Extinct Dinosaurs napíšu znova, až vydá debut, teď se na to jen připravíme. Když dělal The-Dream svoje třetí album, říkal, že bude hluboký. Jako promo před vydáním si tenhle výraz oblíbila i spousta dalších lidí. S původním významem se leckdy hazardovalo, ale pokud se ho rozhodne použít Orlando, ani nemrknu. Tapes & Money je nejhlubší dizina, co existuje a výrazná upomínka na 11. června.



R&B prodělalo poslední rok indie renesanci, to jsme všichni chytli. Z části je to přirozená náhoda, z části potřebovalo schválení od někoho relevantního. A tuhle roli na sebe Pitchfork vzal moc rád. Najednou jsme byli v bezpečí, mohli jsme se o tom pěkně pobavit a případně v sobě objevit odpověď na Real Talk. Lemonade mě nikdy nebavili, laciný zvuky záleží na kontextu a ten mi tady zábavnej nepřišel. Jedinou výjimkou byla Lifted. V Neptune se jim to povedlo znova a ještě líp. Ne každej může použít zvuk bonga, aniž by nezněl jak z regálu v Tesku. Lemonade to umí. Navíc do stokrát slyšenýho sdělení "it's you i see in everything" vnesli ryzí stesk *



Robin z Fleet Foxes se rozešel s dívkou, protože má kapelu. Udělal o tom šestiminutovou krásu, zveřejnil jí a den na to smazal, což jen podtrhuje, jak opravdový to všechno chudinka měl. Robine, sem s tebou!!!!