
Je mi líto, ale mám z toho stejnej pocit jako z Visions od Grimes. Nite Jewel sice dává skladbám víc nápadů, ale nefungujou pro mě podobně. Ta předběžná radost, kdy něco poslouchám a vím, že se k tomu budu často vracet, mi skoro zmizela. Radikální změna zvuku v tom nehraje roli. S takovýma věcma nemám problém, všichni bychom se měli vyvíjet, omg. Jde o čistou nudu, v jaký jsou ty písně napsaný. Deska se přitom ze začátku tváří jako životní - This Story a One Second Of Love jsou obě překrásný. V pozdějším kontextu už působí jen jako vábnička do prázdnýho klubu. Ke konci se ještě dojem trochu spraví s půvabnou Autograph, ale víc nic.
Jsou tři skvělý věci lepší než jedno "dobrý album"?
(Recenzi na Visions jsem napsal do březnovýho Živlu, dám jí sem později. Mohla by končit stejnou otázkou.)