21. 10. 2011

Whirr - Distressor


Docela mě překvapilo, že jsem se po tolika týdnech nečinnosti rozhodnul napsat právě o týhle desce. Za tu dobu mě napadaly spousty jinejch kapel, který se koupaly v momentálním zájmu a šly by hned na střed. Distressor od Whirr jsem si dal poprvý teď odpoledne a dojalo mě to. Nebudu čekat, doplňovat pět poslechů a přemýšlet, co vytknout. Ani mě nezajímá, jestli je podobnejch kapel milion. Všeho je milion. Whirr mají krásnej prostor a mlhu, která se ani nedá krájet.

12. 10. 2011

Lil B - I'm Gay


Historická událost. Těmito slovy Lil B otevřel diskuzi o tom, co znamená pojmenovat album I'm Gay. Znáte jak to chodí, neřízené ego je v hiphopu polovina úspěchu. Honba za tím, jak co nejoriginálněji sdělit, že právě já jsem ten nejlepší, se pořádá každý rok. Je zajímavé sledovat, že skoro vždycky to u toho skončí, nikdo se už potom neobětěžuje vysvětlovat, proč to tak vlastně je. Brandon McCartney na to šel od konce a poté doplnil mezery. Záměr přibližuje už dovětek alba v závorce, který říká I'm Happy. Být šťastný je původní význam slova gay. Brandon rozjel přitažlivou hra na to, že bychom jednotlivým slovům neměli přikládat takovou důležitost. Mohou totiž ublížit.

Reakce byly různé, Asociace na ochranu práv gayů a lesbiček projevila starost, aby byl název myšlen v dobré víře a neskrýval markentigový trik. Lupe Fiasco napsal stať o tom, jak geniální to je. Naopak přes Twitter se nesly anonymní výhružky smrtí. Všechno nějak poukazovalo na to, že tak daleko, abychom si tímto způsobem mohli hrát se slovy, ještě nejsme.

Brandon sám sebe označuje jako spojence všech lidí, člověka, co se obětoval, aby pomohl jiným. Jeho úmyslem je tedy smazání hranic, předsudků, nenávisti a vůbec vizionářské otevírání očí. A to nejen, co se týká homofobie, ale tak nějak celkově. Brandon zkrátka chce, abychom byli všichni šťastní. A není jediný důvod mu to nevěřit, jeho facebook se několikrát do týdne prohne pod statusem lásky a porozumění. Zpočátku vás může zaskočit banalita některých sdělení, ale pozitivní přístup v jeho podání obměkčuje. Když napíše, že je hrozně rád, že si čtete tuhle zprávu, jelikož to znamená, že jste naživu a užíváte si slunce, leckdo pozvedne obočí. Když vyrazí na turné po Evropě a popisuje, jak v každém městě žijou překrásní lidé, jak vidí zvířata, která nikdy neviděl, a že pokud jdete večer na jeho koncert, napište mu zprávu a po koncertě si popovídáte, máte už tendence si na papír kreslit srdíčka. Snad nejvíc tento postoj vynikne v souvislosti s aktuální deskou - pár hodin poté, co prostřednictvím iTunes vyšla, zpřístupnil Brandon odkaz na Mediafire se slovy "pokud nemáte deset dolarů, abyste si koupili moje album, tady ho máte zadarmo. Udělal jsem ho pro vás a to je láska."

Jakmile vám dojde, že všechno co dělá, dělá s nejčistším úmyslem, zapomete na patos, na sentiment, na cokoliv.

Nepřekvapivě, Brandon ve skutečnosti není gay. O homosexualitě jako takové zde nepadne ani zmínka. Hlavním tématem, které doslovně zobrazuje i obal alba, je duševní svoboda. Nebýt ničím svazován a přistupovat k věcem pozitivně.

Jak se album postupně otevírá, Brandon toho chce vyřešit až příliš. Neumí říct ne. Je to taková hodná kamarádka, co za všechny udělá domácí úkol. Vrací ho se slovy, že už to bylo opravdu naposled, ale vy víte, jak to je. Tahle lyrická nerozhodnost je nejvíc cítit třeba v Open Thunder, Eternal Slumber, v níž se na ploše dvou minut probere život na ulici, život na internetu, peníze, které ho nezměnily. Poté se trochu zvážní a vztah k náboženství se střídá s chudobou. Všechno se zakončí povzdechnutím, že sportovci berou víc než doktoři a že instalatéři potřebujou přidat. U ní máte pocit, že je hotovo, Brandon ale překvapí prohlášením, že v létě pojede do LA poslechnout si muziku na pláži. Jakoby to všechno zapadlo do konceptu "svět má problémy, který s váma chci probrat, ale stejně jsem šťastnej." Jinde se zničehonic dozvíme, že země třetího světa nemají ani chodník, po kterém by lidé mohli chodit, či že někdo umírá jenom proto, že si chce koupit tričko. A to bez dalšího rozvedení, prostě to tak asi je. Brandon hází podněty k přemýšlení, jak ho napadne. Buď doufá, že si je posluchač nějak uměle spojí dohromady nebo počítá jen se sílou prohlášení, sílou jedné věty, po níž se představivost posluchače automaticky zaplní příslušnými obrázky.

Změnou v tomto náhodném vyzobávání je píseň I Hate Myself. Brandon v ní řeší rasové předsudky a škatulkování. Chce se odprostit od stereotypního vnímaní černochů, potřebuje si vytvořit svojí vlastní, ničím nezatíženou osobnost. Nenávidí se za to, že se v dospívání, jako mnoho jiných, podřídil zákonům hoodu a živil se krádežemi. Vidí holky na ulici a je mu líto, že udělaly to samé, protože "hledají lásku na špatných místech". V závěru mu však dochází, že pokud si tohle všechno uvědomuje, je připraven na to zapomenout a žít podle vlastních pravidel. Když nám potom poví, že se má rád, je to jen sladká tečka a inspirace mířící jasným směrem.

V otázkách produkce měl Lil B vždy šikovnou ruku. Používá několik sít kvality, což je vzhledem k tomu, že do aktuálních jedenadvaceti udělal něco kolem dvou tisíc písní, celkem pochopitelné. Nebudem si nic nalhávat, více než polovina jsou jen momenty, kdy se potřeboval vypovídat a bylo mu jedno do čeho. Brandon není perfekcionista, má v sobě zakódovanou hranici, kde začíná tvar písně, za níž se už dostat nepotřebuje a jde automaticky na další. Na I'm Gay mu však ambice posunuly onu hranici mnohem výš. Clams Casino, jemuž pomohl do veřejného povědomí, je zastoupen dvěma písněmi. Jedna se drží ve zvyklostech jeho tvorby s kombinací snivého shoegaze samplu a výrazného beatu, druhá remixuje. Ostatní producenti samplují Slowdive nebo Goo Goo Dolls, jsou chytlaví, umí dojmout, ladí k jeho těžké flow, přesto dobrá třetina alba je na můj vkus až příliš konzervativní. Jakoby chtěl Brandon vystihnout vážnost celku všemi dostupnými způsoby. Zapomíná na dobrodružství.

Na I'm Gay není žádný vtip, žádný youtube hit o tom, že se cítí jako Justin Bieber, případně Paris Hilton, jímž by sbíral miliony shlédnutí. Brandon se vyhnul prvoplánovým popkulturním odkazům. Nedělá to ostatně poprvé, v minulosti už udělal desítky vážných skladeb. Na I'm Gay je však nejdůležitější samotný koncept, myšlenka v zárodku troufalá, ve výsledku přesvědčivá. A ač moje úplně nejoblíbenější písně od Brandona na albu nenajdete, uvedl jsem ho správnými slovy.

pozn.:
Aktuálnost stranou. Psal jsem to pro Full Moon a čekal, až vyjde. Úplněk je dneska.