19. 3. 2011

James Pants - James Pants



Tohle album mám tři týdny a vracím se k němu obden, což je velká věc. James si vyřešil věci z minulosti, aby ho nic nerozptylovalo a konečně zjistil, kam se chce vlastně vydat. Melodie jsou báječně jednoduchý, a je jich tolik, že se v nich můžete přehrabovat hodiny. Přátelská inspirace Gary Wilsonem šla do pozadí, což vůbec nevadí, protože Gary Wilson je pořád tady.

James si drží jeden zvuk a pestrost zároveň, James dal důvod k tomu, aby se nevydávaly "jenom singly", protože celý alba už "nikdo neposlouchá", James dokázal nemít vatu! rspkt

1. 3. 2011

Sanso-Xtro - Fountain Fountain Joyous Mountain



Na druhou desku Sanso-Xtro jsem čekal od doby, co jsem si před lety poslech tu první. Tenkrát se Type Records ještě neztrácel v moři noise ambientu, a každá věc, která tam vyšla, se mi zdála jedinečná. Khonnor, RJ Valeo, Julian Neto, Grouper, všechno jsem měl rád. Když se potom objevilo In Bocca Al Lupo, tak jsem cítil, že se spolu rozcházíme. A po druhé desce Petera Brodericka se to doopravdy stalo. Nedával bych jim to zavinu, ani na tom není nic smutnýho. Vždycky se můžu vrátit zpátky.

Mellisa Agate si na novým albu oblíbila polohu manipulování se zvuky, těmi elektronickými. Mezi tím vším abstraktním štěstím si ke kytaře zapomněla vzít ladičku nebo si sedla k bubnům a neudělala rytmus. Nikdy z toho není nic, čeho se dá chytit. Jako byste to ani neposlouchali.

Mellisa je taková odlehčená Colleen. Colleen je nebezpečná tím, jak moc hluboko se dokáže ponořit. Mellisa je pořád na vzduchu a občas špičkou zkontroluje, jaká je voda. Víc špatně nebo víc dobře není ani jedno, záleží, kde končí váš limit pro dobrodružství.