21. 12. 2011

Happy Trendy - Die Young

Pro mě byl Happy Trendy vždycky trochu génius v tom, do jak osudovýho tvaru dokázal vytvarovat ty nejblbější zvuky. Na konci si vyčítáte, že jste o něm kdy pochybovali a jste šťastný, že to tak dopadlo. Je to jako v každý druhý teen komedii, hlavní postavě se 80 minut nic nedaří, kluci z lakrosovýho týmu ho trochu šikanujou, ale on v posledních deseti minutách zazpívá skvělý karaoke nebo vyhraje soutěž v pečení dortů, dostane pusu na pusu a všechno je zas správně. Na Die Young už zvuky tak trapný nejsou, jinak je to stejný.*

Celý ep je tady. První z ledna tady.

11. 12. 2011

Banks, Iggy a Dominique


Já na tu Kreayshawn nikdy nebyl. Rapuje, jak kdyby měla rýmu, tahá se s tou šmuckou V-Nasty a vlastně ani není pěkná. O ní se tu bavit nebudeme. Jenom mi poslouží jako dobrej úvod, jelikož ty, který chci zmínit, jsem poznal až po Gucci Gucci.

Azealia Banks i Iggy Azalea, obě jsou na začátku. Banks už má Rising, tak si jenom nemůžeme hrát na objevitele. Zatím udělala pár drobností a jeden hit. Přijde mi taková univerzálně přístupná. Umí rapovat, trochu zpívat, má vkus na producenty a neztratit se v jejích očích je reálný, jako vstát ráno bez snooze knoflíku.

Stejně jak jsou kluci v hiphopu zvyklí mluvit o tom, že by měli být, případně už jsou orálně uspokojeni, tato děvčata na tom nejsou jinak. Pomerně často vám s potutelným úsměvem sdělí, že jim někdo "líže pipinu a je to supr". Vidět to přeložený není nejvíc sexy věc na světě, ale je dobře, že už je to venku. Kdybychom to alibisticky nechali, tak jsme se brzo mohli dočkat ekvivalentu "suck my dick" triček, který tady před lety jely po tisících.

Při srovnání má Banks mnohem víc rafinovanosti. Iggy je taková drzá a hlučná holka, která z doslovnosti dělá svojí přednost. Už má venku mixtape Ignorant Art, kterej drží krásně pohromadě. Kromě hambáren umí ukázat i citlivou stránku. Mám jí rád.

Jako poslední jsem si nechal tu, u který si zatím nejsem jistej. Dominique Young Unique ví, že je hot a opakuje to až do zbláznění. Je to taková filmově typická černá holka z centra města. Ukřičená, sebevědomá, prudká, někdy tak moc, až je nechtěně legrační. Samotná mezera mezi předníma zubama někdy nestačí, budu jí sledovat. *

Azealia Banks - 212


Iggy Azalea - My world (Ignorant Art mixtape ke stažení tady)


Dominique Young Unique - Gangster Whips (Stupid Pretty mixtape ke stažení tady)

3. 12. 2011

Memo Guerra - Separate Leaves/This is the Line


Můj nejoblíbenější blog na hudbu je Cactus-Mouth. Koukám se tam jednou za měsíc, abych si shrnul těch deset postů, co přibylo, a pokaždý mě to donutí si napsat upomínku na ten příští. Separate Leaves/This is the Line, která se tam teď objevila, mohla vzniknout minulý týden stejně jako před deseti lety. Díky tomu, kolik různých věcí propojuje, v sobě má takovou univerzální minulost. Zvuk sitáru je pro mě sice trochu přes čáru, ale v kombinaci s ostatníma dává smysl. A to je vždycky skvělý - mít odvahu a cit pro kombinace, který končí vkusně a ne komicky. Víc tady.

1. 12. 2011

Headless Horseman - HDLSS


Headless mají dokonale promyšlenej lo-fi zvuk a zpívají jako postavy z animáku. Udělat to takhle dá víc práce, než to nahrát načisto ve studiu s "producentem ze zahraničí". Všude slyšíte drobný, pečlivě vybraný tlesknutí. Je to jako když se stokrát vyfotíte na webku kvůli holce z internetu, abyste pro ní našli tu nejhezčí, a nakonec zjistíte, že jí poslala na isanyoneup :*(( Tahle deska je ta holka jenom ke konci, pořád se můžete vrátit na začátek, kdy to všechno bylo ok. Celá je tady.

23. 11. 2011

I DO NOT LOVE. - Worship


Nevím, není moc intenzivnějších věcí, který jsem za poslední leta slyšel. Gregory uviděl dívku, a aniž by ji znal, napsal o ní většinu tohohle alba. Už jsme spolu udělali jednu věc tady, ale tohle je něco jinýho. Totální ploužáky. A tím myslím zhasnuto a slzičku na polštáři, žádný zvedačky na letním táboře. Worship při svým konceptu nebere zřetel na líbivost, strana A je písňový vyznání a strana B dopis na rozloučenou po rozchodu. Třináct minut nočního monologu do diktafonu, kde se všechno urovná, abychom to mohli dalších osm minut vstřebat a uzavřít skrz citovej hluk. Gregory je víc real, než tvůj oblíbenej rapper. *

Worship vyšlo jako kazeta limitovaná 100 kusy na pařížským vydavatelství SVN SNS. Do Čech za sedm Euro.

13. 11. 2011

Čekání na příliv


Myslím, že Frankovo nová deska bude tak dvěstěkrát lepší, než jeho debut. Ten mě moc nevzal. Zpívat "I've been meaning fuck you in the garden" je sice ok, ale vybrat si pod to hit módních přehlídek Electric Feel už moc ne. A to není jenom to, samozřejmě. Líbí se mi, že dělá vlastní koncerty a drží se od zvířat z OF trochu dál. Od nich už toho, upřímně, zas tolik nečekám. Moment překvapení je pryč a dost možná hrál tenkrát tu největší roli.

Frank zahrál během koncertu v Londýně novou píseň. Společně s "Thinking About You" si jí dávám nejradši. Nikdo z nás asi není "super rich kid with nothing but loose end", ale každej přece hledáme "real love" <3 ***

2. 11. 2011

Knxwledge


Knxwledge by byl kámoš všech, kdyby záleželo jenom na tom, jak často je k vidění. Každých čtrnáct dní zamíchá soulový samply s bláznivou kompresí, vynechá pár samohlásek a pošle to na nodata. Má sice producentskou šablonu, kterou neopouští, ta je ale natolik báječná, že zábavu udrží. Všechny jeho věci si můžete pustit tady. Já mám nejradši tuhle píseň o lásce, kde se Faith Evans objevuje a mizí, jako kdyby plavala kraula.

21. 10. 2011

Whirr - Distressor


Docela mě překvapilo, že jsem se po tolika týdnech nečinnosti rozhodnul napsat právě o týhle desce. Za tu dobu mě napadaly spousty jinejch kapel, který se koupaly v momentálním zájmu a šly by hned na střed. Distressor od Whirr jsem si dal poprvý teď odpoledne a dojalo mě to. Nebudu čekat, doplňovat pět poslechů a přemýšlet, co vytknout. Ani mě nezajímá, jestli je podobnejch kapel milion. Všeho je milion. Whirr mají krásnej prostor a mlhu, která se ani nedá krájet.

12. 10. 2011

Lil B - I'm Gay


Historická událost. Těmito slovy Lil B otevřel diskuzi o tom, co znamená pojmenovat album I'm Gay. Znáte jak to chodí, neřízené ego je v hiphopu polovina úspěchu. Honba za tím, jak co nejoriginálněji sdělit, že právě já jsem ten nejlepší, se pořádá každý rok. Je zajímavé sledovat, že skoro vždycky to u toho skončí, nikdo se už potom neobětěžuje vysvětlovat, proč to tak vlastně je. Brandon McCartney na to šel od konce a poté doplnil mezery. Záměr přibližuje už dovětek alba v závorce, který říká I'm Happy. Být šťastný je původní význam slova gay. Brandon rozjel přitažlivou hra na to, že bychom jednotlivým slovům neměli přikládat takovou důležitost. Mohou totiž ublížit.

Reakce byly různé, Asociace na ochranu práv gayů a lesbiček projevila starost, aby byl název myšlen v dobré víře a neskrýval markentigový trik. Lupe Fiasco napsal stať o tom, jak geniální to je. Naopak přes Twitter se nesly anonymní výhružky smrtí. Všechno nějak poukazovalo na to, že tak daleko, abychom si tímto způsobem mohli hrát se slovy, ještě nejsme.

Brandon sám sebe označuje jako spojence všech lidí, člověka, co se obětoval, aby pomohl jiným. Jeho úmyslem je tedy smazání hranic, předsudků, nenávisti a vůbec vizionářské otevírání očí. A to nejen, co se týká homofobie, ale tak nějak celkově. Brandon zkrátka chce, abychom byli všichni šťastní. A není jediný důvod mu to nevěřit, jeho facebook se několikrát do týdne prohne pod statusem lásky a porozumění. Zpočátku vás může zaskočit banalita některých sdělení, ale pozitivní přístup v jeho podání obměkčuje. Když napíše, že je hrozně rád, že si čtete tuhle zprávu, jelikož to znamená, že jste naživu a užíváte si slunce, leckdo pozvedne obočí. Když vyrazí na turné po Evropě a popisuje, jak v každém městě žijou překrásní lidé, jak vidí zvířata, která nikdy neviděl, a že pokud jdete večer na jeho koncert, napište mu zprávu a po koncertě si popovídáte, máte už tendence si na papír kreslit srdíčka. Snad nejvíc tento postoj vynikne v souvislosti s aktuální deskou - pár hodin poté, co prostřednictvím iTunes vyšla, zpřístupnil Brandon odkaz na Mediafire se slovy "pokud nemáte deset dolarů, abyste si koupili moje album, tady ho máte zadarmo. Udělal jsem ho pro vás a to je láska."

Jakmile vám dojde, že všechno co dělá, dělá s nejčistším úmyslem, zapomete na patos, na sentiment, na cokoliv.

Nepřekvapivě, Brandon ve skutečnosti není gay. O homosexualitě jako takové zde nepadne ani zmínka. Hlavním tématem, které doslovně zobrazuje i obal alba, je duševní svoboda. Nebýt ničím svazován a přistupovat k věcem pozitivně.

Jak se album postupně otevírá, Brandon toho chce vyřešit až příliš. Neumí říct ne. Je to taková hodná kamarádka, co za všechny udělá domácí úkol. Vrací ho se slovy, že už to bylo opravdu naposled, ale vy víte, jak to je. Tahle lyrická nerozhodnost je nejvíc cítit třeba v Open Thunder, Eternal Slumber, v níž se na ploše dvou minut probere život na ulici, život na internetu, peníze, které ho nezměnily. Poté se trochu zvážní a vztah k náboženství se střídá s chudobou. Všechno se zakončí povzdechnutím, že sportovci berou víc než doktoři a že instalatéři potřebujou přidat. U ní máte pocit, že je hotovo, Brandon ale překvapí prohlášením, že v létě pojede do LA poslechnout si muziku na pláži. Jakoby to všechno zapadlo do konceptu "svět má problémy, který s váma chci probrat, ale stejně jsem šťastnej." Jinde se zničehonic dozvíme, že země třetího světa nemají ani chodník, po kterém by lidé mohli chodit, či že někdo umírá jenom proto, že si chce koupit tričko. A to bez dalšího rozvedení, prostě to tak asi je. Brandon hází podněty k přemýšlení, jak ho napadne. Buď doufá, že si je posluchač nějak uměle spojí dohromady nebo počítá jen se sílou prohlášení, sílou jedné věty, po níž se představivost posluchače automaticky zaplní příslušnými obrázky.

Změnou v tomto náhodném vyzobávání je píseň I Hate Myself. Brandon v ní řeší rasové předsudky a škatulkování. Chce se odprostit od stereotypního vnímaní černochů, potřebuje si vytvořit svojí vlastní, ničím nezatíženou osobnost. Nenávidí se za to, že se v dospívání, jako mnoho jiných, podřídil zákonům hoodu a živil se krádežemi. Vidí holky na ulici a je mu líto, že udělaly to samé, protože "hledají lásku na špatných místech". V závěru mu však dochází, že pokud si tohle všechno uvědomuje, je připraven na to zapomenout a žít podle vlastních pravidel. Když nám potom poví, že se má rád, je to jen sladká tečka a inspirace mířící jasným směrem.

V otázkách produkce měl Lil B vždy šikovnou ruku. Používá několik sít kvality, což je vzhledem k tomu, že do aktuálních jedenadvaceti udělal něco kolem dvou tisíc písní, celkem pochopitelné. Nebudem si nic nalhávat, více než polovina jsou jen momenty, kdy se potřeboval vypovídat a bylo mu jedno do čeho. Brandon není perfekcionista, má v sobě zakódovanou hranici, kde začíná tvar písně, za níž se už dostat nepotřebuje a jde automaticky na další. Na I'm Gay mu však ambice posunuly onu hranici mnohem výš. Clams Casino, jemuž pomohl do veřejného povědomí, je zastoupen dvěma písněmi. Jedna se drží ve zvyklostech jeho tvorby s kombinací snivého shoegaze samplu a výrazného beatu, druhá remixuje. Ostatní producenti samplují Slowdive nebo Goo Goo Dolls, jsou chytlaví, umí dojmout, ladí k jeho těžké flow, přesto dobrá třetina alba je na můj vkus až příliš konzervativní. Jakoby chtěl Brandon vystihnout vážnost celku všemi dostupnými způsoby. Zapomíná na dobrodružství.

Na I'm Gay není žádný vtip, žádný youtube hit o tom, že se cítí jako Justin Bieber, případně Paris Hilton, jímž by sbíral miliony shlédnutí. Brandon se vyhnul prvoplánovým popkulturním odkazům. Nedělá to ostatně poprvé, v minulosti už udělal desítky vážných skladeb. Na I'm Gay je však nejdůležitější samotný koncept, myšlenka v zárodku troufalá, ve výsledku přesvědčivá. A ač moje úplně nejoblíbenější písně od Brandona na albu nenajdete, uvedl jsem ho správnými slovy.

pozn.:
Aktuálnost stranou. Psal jsem to pro Full Moon a čekal, až vyjde. Úplněk je dneska.

17. 7. 2011

Jesse Boykins III - Way Of A Wayfarer



Stáhněte si to, ať máme k sobě blíž, jo.

bandcamp
free download

17. 6. 2011

NRK (Nobody Really Knows)



O NRK bych mohl psát cokoliv, ale jelikož je to trochu trapný, nejvýraznější člen si říká Tyler Major, hostuje jim Vince Staples a jsou provázaný s The Jet Age Of Tomorrow, moje plány nezmiňovat Odd Future zmizely jak víno na vernisáži. Opravdu nemám ponětí, jestli má každý město v Americe svůj hiphopový kolektiv. Možná teď všechny začnou vyplouvat na povrch. Nebo se teprve dávat dohromady. NRK vydali první kompilaci začátkem minulýho roku, takže to asi nejsou žádný přísavky. Jedou zažitý schéma - vlastní stránky, free download, vzájemný hostovačky. Trochu nešťastně si jako hlavní rozpoznávací motiv zvolili pyramidy, ale ok, nebudem úzkoprsý, můžem dát víc významů jedný věci. Co bylo, bylo.

Tyler Major říká, že zpívá o přírodě, ale nevím, není jednoduchý ho stíhat. A texty nikam nepřepsal. Většinou svůj hlas posazuje o pár tónů výš, v reálu zní jako študák. Jako jedinej z NRK se hudebně přímo napojuje na hiphop z předminulý dekády. Občas je překrásně úspornej, občas nudnej. Zatím se mě drží.

Gloomy Pyramid byli první NRK, co jsem slyšel. Jay Cue je dospělej a nejbarevnější. Andre McCloud je úplně normální. KC 2.0 je černej kůň. A Heterochromia je tak experimentální, že na něj zbylo poslední místo. Občas v jejich projevu neplánovaně vyskočí asociace s někým z OF, ale není to žádný drama.

Na last.fm mají všichni okolo 100 posluchačů, takže jestli za půl roku udělají díru do světa, můžete na youtubu psát true fan komenty o tom, že už to není, co bejvalo.

Všechny alba se dají poslechnout tady a stáhnout tady

Tyler Major - Random Heart / Meadow Garden (Final Phase)


Jay Cue - NRK Party (feat. KC 2.0)


Jay Cue - Awesome Sauce


Andre McCloud - Never Been Average

11. 6. 2011

Kdo produkuje Lil B?



Jedna z mnoha báječných věcí na Lil B je vkus, jakým si vybírá producenty svých skladeb. Používá několik sít kvality. Vzhledem k obrovskému množsví písní, které za poslední tři roky udělal (asi 2000), je to pochopitelný. Časem už se začnete orientovat, kdy se jen potřebuje vypovídat a je mu jedno do čeho, a kdy má ambice postavený trochu výš. Clams Casino už je v povědomí, tak jenom pro kontrolu tady a tady. Zmínil bych však i několik dalších, který odmítají při nejlepším dělat doprovod, při nejhorším čekat v autě.

Keyboard Kid se zatím nevyjádřil moc významně. Loni vydal kolekci kratších skladeb Munchies, který znějí jen jako taková upoutávka, výloha do prodejny, kde se každou minutu musí zvýraznit nápis "keyboard kid on the beat". A to je podobně otravný, jako když vám vyskakuje počet dní, který zbývají do konce libovolný trial verze. Počkám si na něj.

Beautiful Lou víceméně nemá žádný ucelený album, zato jednotlivý věci trochu výraznější. V Cocaine ukazuje, jak skončí každá VHS kazeta. Třpytivý proklamace o "brilliant sound" a "sharp colours" se tehdy sice dobře prodávaly, ale každej se k nim teď vrací jenom kvůli tomu, že to nebyla pravda. Všechny lo-fi-wave-whatever projekty by je teď mohly prodávat v merchi jako estetickou pomůcku. "Kup si moje album a navíc dostaneš čistou VHSku." Neodolatelný! Lou to ví, Cocaine nechal krásně vyblednout.

Squadda B má oproti zmíněným i svojí vlastní rapovou kariéru. Nedávno vydal první mixtape s půvabným názvem "I smoke because I don't care about death", který má momenty hodný opakování. Pro Lil B udělal několik skladeb, já mám nejradši All Alone s legendární větou "all these bitches but i'm still so lonely."

Tre G to nakonec řekne písní.

24. 5. 2011

Tyler, The Creator - Goblin



Nejočekávánější hiphopové album první poloviny tohoto roku se jmenuje Goblin. Nahrál ho devatenáctiletý rodák z Los Angeles Tyler Okonma, zakladatel kolektivu Odd Future. Fenoménu tak pozoruhodného, že jsme při jeho zkoumání zapomněli na čas.

Pokračování tady

8. 5. 2011

Sensual Cake Mixtape

Mixtape pro Cakebreak.



Jai Paul - BTSTU
Dominant Legs - About My Girls
Botany - Waterparker
Earrings - Dumb
Wiz Khalifa - Hopes and Dreams
Purity Ring - Ungirthed
Body Language - Social Studies
Nite Jewel - It Goes Through Your Head
Computer Magic - Eletronic Fences
Lil B - I'm God

4. 5. 2011

dné - Reading Lyrics Aloud Means Singing



Krátké album "Reading Lyrics Aloud Means Singing" je poslední odbočka před debutem. Vrací se ke kazetě z loňského roku, konkrétně k písni "Reading, Then Eye Contact". Ta poskytla inspiraci třem umělcům: I DO NOT LOVE., Former Ghosts a Slowmotiondancer (aka Table). Kromě přepracování písně bylo součástí konceptu i napsání vlastního textu a jeho reprodukce. Nevznikla tak kolekce remixů, ale něčeho osobnějšího. Každý měl svůj vlastní přístup, někdo použil skladbu jako základ, někdo pod jejím dojmem vytvořil píseň kompletně novou. O obal se postarala Lucia Sceranková. Čtyřpísňové EP vychází zdarma ke stažení u Mine All Mine.

jes. stahujte tady

15. 4. 2011

Police Academy 6 & Teams & Time Wharp



Police Academy 6 a Time Wharp měli silnej začátek, první doběhli Teams. Ale všichni mají cenu sympatie za název a celý alba k poslechu.


kazeta


vinyl


mp3

11. 4. 2011

The Weeknd - House Of Balloons



O jistou revitalizaci žánru r&b, či chcete-li uchopení za jeho rafinovanější konec se před rokem pokoušel už How To Dress Well. Typicky sladký projev kontrastoval se zvukovou špínou a záměrně nezvládnutým mixem. I přes veskrze pozitivní světové recenze mě však nezasáhl. Jako kdybyste si koupili pytlík bonbónů kvůli obalu s nápisem, který svítí ve tmě a po rozbalení jen tak mimochodem zjistili, že tahle příchuť vám vlastně moc nejede. Letos tady máme další zájemce, kteří chtějí, jak říká kolega Jiří Špičák, učit indie kids poslouchat r&b.

Nejdřív Frank Ocean z milovaných Odd Future ztratil trpělivost s vydavatelstvím Def Jam, jež mělo starost o všechno ostatní kromě něj, a svůj debut poskytl zdarma ke stažení. Kromě vlastní produkce si zazpíval do podkladů od Coldplay či MGMT a dopadlo to při nejlepším příjemně.

O trochu větší povyk však podle mě působí právě Abel Tesfaye, který podlamuje kolena jako The Weeknd. Už od letmého nakouknutí se objeví spousta paralel s Drakem, taktéž rodákem z kanadského Toronta. Oba mají schopnost podávat věci měkce, nenuceně a tak nějak samozřejmě, aniž byste se museli soustředit, jestli z toho na konci plyne ponaučení. Byl to i Drake, který prostřednictvím proma na Twitteru přiblížil Abelovi všechny ty kliknutí na sdílet, které dneska znamenají slávu.

Jenže zatímco Drake umí být citlivka a držet holku za ruku, Abel tráví noc se striptérkami. Nikdy nesklouzne k sentimentu. Když mu někdo ublíží, tak to bolí, ale zároveň všechno souvisí s dobou, za jak dlouho spadne oblečení. Není v tom nic laciného, není to herectví. Děje se to. Často zpívá konkrétní dívce, že kluk, se kterým chodí, je sice ten, koho ona chce, ale ON je ten, koho doopravdy potřebuje. Má to všechno. Už ve dvaceti letech. Styl, při kterém je špatná pověst neodolatelná.

"Jednou prej dal holce facku, když zvedla telefon, zatímco to spolu dělali. Věřila bys tomu?", "Je blbá, já bych ho nezvedla."

Přiznání a dobrodružstí pod vlivem se odehrávají v poměrně minimalistické produkci za přispění typických 808 samplů, které snad nikdy nevyjdou z módy, ambientními podklady a občasnou kytarou, jež dá pocit soft-rockové balady, při které vám není trapně. Osobní sympatie vylezou na povrch při dvou skladbách, v nichž jsou použity kousky od Beach House a jedné, kde se přepracovala Happy House od Siouxsie and the Banchees.

Celou tu slávu navíc Abel umocnil tím, že poskytl House of Balloons zdarma ke stažení.

(Napsáno pro Freemusic, 4. dubna)

19. 3. 2011

James Pants - James Pants



Tohle album mám tři týdny a vracím se k němu obden, což je velká věc. James si vyřešil věci z minulosti, aby ho nic nerozptylovalo a konečně zjistil, kam se chce vlastně vydat. Melodie jsou báječně jednoduchý, a je jich tolik, že se v nich můžete přehrabovat hodiny. Přátelská inspirace Gary Wilsonem šla do pozadí, což vůbec nevadí, protože Gary Wilson je pořád tady.

James si drží jeden zvuk a pestrost zároveň, James dal důvod k tomu, aby se nevydávaly "jenom singly", protože celý alba už "nikdo neposlouchá", James dokázal nemít vatu! rspkt

1. 3. 2011

Sanso-Xtro - Fountain Fountain Joyous Mountain



Na druhou desku Sanso-Xtro jsem čekal od doby, co jsem si před lety poslech tu první. Tenkrát se Type Records ještě neztrácel v moři noise ambientu, a každá věc, která tam vyšla, se mi zdála jedinečná. Khonnor, RJ Valeo, Julian Neto, Grouper, všechno jsem měl rád. Když se potom objevilo In Bocca Al Lupo, tak jsem cítil, že se spolu rozcházíme. A po druhé desce Petera Brodericka se to doopravdy stalo. Nedával bych jim to zavinu, ani na tom není nic smutnýho. Vždycky se můžu vrátit zpátky.

Mellisa Agate si na novým albu oblíbila polohu manipulování se zvuky, těmi elektronickými. Mezi tím vším abstraktním štěstím si ke kytaře zapomněla vzít ladičku nebo si sedla k bubnům a neudělala rytmus. Nikdy z toho není nic, čeho se dá chytit. Jako byste to ani neposlouchali.

Mellisa je taková odlehčená Colleen. Colleen je nebezpečná tím, jak moc hluboko se dokáže ponořit. Mellisa je pořád na vzduchu a občas špičkou zkontroluje, jaká je voda. Víc špatně nebo víc dobře není ani jedno, záleží, kde končí váš limit pro dobrodružství.

17. 2. 2011

Tyler, The Creator

Jo, je všude, ale chci ho mít i tady. Tyler a jeho Odd Future jsou za prvním vzestupem. Povědomí o jejich talentu se posouvá skrz média čím dál víc ke středu všeho dění a je to jedině dobře. Tyler už možná nebude tolik rapovat o imaginárních únosech a znásilněních, který probírá spíš kvůli herectví a atmosféře, než čemukoliv jinýmu, ale to nebude na škodu. Svůj složitější smysl pro humor umí uplatnit i jinde.

Všechny alba za 1-2 letou existenci Odd Future, často v Tylerovo produkci, vyšly zadarmo. Slibte mi, že neminete jeho debut Bastard a album Earl. Historku o tom, že Earl už je půl roku v jakémsi nápravném táboře, kam ho poslali rodiče, když si poslechli jeho desku, už znáte, ne?

Goblin v dubnu.



A včera poprvý v telce.