Omluvte sníženou kvalitu záznamu:)
Každá z poloh kapely (dadaistickej grind - takřka merzbowovskej noise - ultrapop z posledních tří alb) měla na lineupu svý místo, což elegantně zahnalo jakýkoliv pocity nudy nebo roztříštěnosti. Jen co se noisovej úvod se zhaslejma světlama a blikáním čelovek začal okoukávat, světla se rozsvítila a teď už kompletní kapela vypustila do prostoru svou sonickou verzi popu pro 21.století. Bylo to NAHLAS, zpěvačka svym heliovym hláskem rozbíjela sklo, kotel se změnil v jednu velkou, hejbající se lidskou paštiku, hehehe. Skoro jako kdybych se posledních pár let krmil limčou z jejich desek a oni mě teď naživo ládovali koncentrovanym syrupem, ve kterym stojí lžička - hlasitější, rychlejší, doplněný naprosto kouzelnou interakcí s publikem, prostě LEPŠÍ! Po vytleskání pak MB předvedli svou grindcore stránku (zpěvaččino "thank you, the next one is called We love Choco-Pa!" bylo delší než song samotnej), a co přídavek ztratil na melodičnosti, dohnal na naprosto šílenym dadaismu, hudebnim i textovym. Krásný.
Doplňující info - Vk* je milej klub (obejvák s výčepem a roztomilá tělocvičnička se stagem), publikum tradiční (indie nerdi a hcčkáři v poměru 1:1, s mile obskurnim doplňkem v podobě rodinky s patnactiletym synkem), Dub Trio docela ucházející (ač jejich umně skyrtej numetal s dubovou rytmikou se sakra rychle okouká). V porovnání s tim co předvedli MB to všechno zmizelo v jedný dlouhý šmouze... už dlouho sem neměl takhle krystalickej pocit radosti.
