22. 9. 2012

Indie Game: The Movie


Před pár týdny jsem se podíval na Indie Game: The Movie a pořád se mi to vrací. Jak by se dalo čekat, o hrách to až tak úplně není. Je to celkem univerzální studie o tom, jak někdo dělá svoje umění, o přístupu, odhodlání a trpělivosti. Líbilo se mi, když se tvůrce Braid, jedný z nejúspěšnějších indie her na světě, strachoval o to, jestli bude mít hra úspěch, a když ho poté měla, byl otrávený, že ho nemá z těch správných důvodů. Všichni se kloužou po povrchu, nevidí tu hloubku pod ním, a skákání s panáčkem není o skákání s panáčkem.

Nejvíc drama měl v příběhu Phil Fish, kterej svůj FEZ dělal pět let. Během tý doby se rozešel se svým kreativním partnerem, se svojí holkou, zemřela mu máma, neměl žádnej sociální život, ani žádnej scratch, a celou hru třikrát kompletně předesignoval. Pod dojmem toho osudovýho zanícení jsem se potom na youtubu půl hodiny díval, jak jí někdo hraje. Nejsou v ní žádný nepřátele, neběží čas, jediný, co hru pohání, je ona pověstná touha objevovat. Soundtrack od Disasterpeace tu sofistikovanost krásně doplňuje, nedělá 8-bit smyčky na skotačení. Byla ta první hudba, kterou jsem si v tomhle roce koupil. Kouzlo!! Celej je tady.

Žádné komentáře: