24. 5. 2012

Laurel Halo - Quarantine


Laurel mi pocitem trochu navazuje na vizionářky u telefonních ústředen, průkopnice avantgardní elektroniky v padesátých letech, který seděly v nedělních šatech u obrovských krabic se stopadesáti knoflíkama a nahrávaly vlny a pípnutí. Její zvuk se nehoní za "reflektováním současných trendů", ani nemá "smazávat hranice". Nechce jen lacině zapadnout do přítomnosti. Slovy Jiřího Špičáka, "v době, kdy se samotná aktuálnost lehkovážně zaměňuje za kvalitu", to Laurel vzala šikovnou oklikou. Není to hudba, která by vám říkala, jak se máte cítit. Tu sílu a její možný tvar jenom tušíte pod povrchem. Ryzí talent a žádný vnucovačky. Celý album k poslechu tady.

"A teď si lehni na pláž, cucej koktejl a čekej na refrén!!!"

Žádné komentáře: