11. 4. 2011

The Weeknd - House Of Balloons



O jistou revitalizaci žánru r&b, či chcete-li uchopení za jeho rafinovanější konec se před rokem pokoušel už How To Dress Well. Typicky sladký projev kontrastoval se zvukovou špínou a záměrně nezvládnutým mixem. I přes veskrze pozitivní světové recenze mě však nezasáhl. Jako kdybyste si koupili pytlík bonbónů kvůli obalu s nápisem, který svítí ve tmě a po rozbalení jen tak mimochodem zjistili, že tahle příchuť vám vlastně moc nejede. Letos tady máme další zájemce, kteří chtějí, jak říká kolega Jiří Špičák, učit indie kids poslouchat r&b.

Nejdřív Frank Ocean z milovaných Odd Future ztratil trpělivost s vydavatelstvím Def Jam, jež mělo starost o všechno ostatní kromě něj, a svůj debut poskytl zdarma ke stažení. Kromě vlastní produkce si zazpíval do podkladů od Coldplay či MGMT a dopadlo to při nejlepším příjemně.

O trochu větší povyk však podle mě působí právě Abel Tesfaye, který podlamuje kolena jako The Weeknd. Už od letmého nakouknutí se objeví spousta paralel s Drakem, taktéž rodákem z kanadského Toronta. Oba mají schopnost podávat věci měkce, nenuceně a tak nějak samozřejmě, aniž byste se museli soustředit, jestli z toho na konci plyne ponaučení. Byl to i Drake, který prostřednictvím proma na Twitteru přiblížil Abelovi všechny ty kliknutí na sdílet, které dneska znamenají slávu.

Jenže zatímco Drake umí být citlivka a držet holku za ruku, Abel tráví noc se striptérkami. Nikdy nesklouzne k sentimentu. Když mu někdo ublíží, tak to bolí, ale zároveň všechno souvisí s dobou, za jak dlouho spadne oblečení. Není v tom nic laciného, není to herectví. Děje se to. Často zpívá konkrétní dívce, že kluk, se kterým chodí, je sice ten, koho ona chce, ale ON je ten, koho doopravdy potřebuje. Má to všechno. Už ve dvaceti letech. Styl, při kterém je špatná pověst neodolatelná.

"Jednou prej dal holce facku, když zvedla telefon, zatímco to spolu dělali. Věřila bys tomu?", "Je blbá, já bych ho nezvedla."

Přiznání a dobrodružstí pod vlivem se odehrávají v poměrně minimalistické produkci za přispění typických 808 samplů, které snad nikdy nevyjdou z módy, ambientními podklady a občasnou kytarou, jež dá pocit soft-rockové balady, při které vám není trapně. Osobní sympatie vylezou na povrch při dvou skladbách, v nichž jsou použity kousky od Beach House a jedné, kde se přepracovala Happy House od Siouxsie and the Banchees.

Celou tu slávu navíc Abel umocnil tím, že poskytl House of Balloons zdarma ke stažení.

(Napsáno pro Freemusic, 4. dubna)

Žádné komentáře: