21. 5. 2010

Redshape a Vince Watson

"This is a tribute to New York, Detroit and Chicago, cities full of soul, vision and inspiration..." Tato slova z Last Tribute From The 20th Century Laurenta Garniera by mohla s trochou nadsázky sloužit i jako motto amsterdamského labelu Delsin. Staromilství a úcta ke klasikům jsou zde jasným trademarkem. Redshape a Vince Watson nejsou výjimkou.
Redshape, pán s červenou maskou a momentálně i celkem slušným hypem (na který také pravověrní začínají patřičně žehrat) je převážně vyznavačem strohého, disciplinovaného techna se zřetelnými detroitskými kořeny. I na svém posledním lp The Dance Paradox zůstává neústupně minimalistický a na melodie skoupý, old skool analogové basy a táhlé syntetické smyčce/pady jsou mu též nadále svaté. Celé to naštěstí posunují o kousek dál skutečně poctivé bicí (nezřídka i v živém provedení) a jistá dávka skladatelské uvědomělosti. Ta se sice místy kamsi zatoulává, (zejm. ve vatovité Man Out Of Time) pořád to ale pro těch pár zbývajících kousků stojí za poslech, minimálně jako lekce v uvádění tradičních prostředků do současného kontextu.


S Vince Watsonem je to podstatně jednodušší. Tenhle pán se pohybuje na hudební scéně o dobrých 10 let déle a je krásným příkladem naprosté ignorace plynutí času. Ani náznakem se nesnaží dělat z něčeho starého něco nového, zdá se, že jediným jeho motivem je dělat tu nejlepší hudbu, jakou dokáže. U Delsin mu vyšla 4 roky zpátky deska The eMotion Sequence.

Žádné komentáře: