5. 5. 2010

Los Campesinos! zachraňujou twee pop!

Je fajn, když člověk stárne spolu se svejma kapelama. Los Campesinos (!) si na předchozích deskách postavili pastelově barevnej domeček, co okno, to roztomile přidrzlá tweepopová hymna. Ani nevadí, že po pár posleších nutně začne nuda, že se všechny songy pozvolna slívají do jednoho – tuhle exkurzi do postpubertáního věku nejde nemilovat, aspoň nachvilku.

O to větší důvod k radosti je, že to kluci a děvčata na Romance is boring dotáhli ještě krapet dál. Všechny ty krásný, banální popěvky najednou hořknou na jazyku (na uchu?) – housle a dechy se občas porvou s kytarama, ironickej škleb co je cítit z textů čas od času zvážní, záludná diverze od kdysi konstantního veselí na každém kroku. To přitom neznamená, že by snad kapela rezignovala na rozjuchaný vyřvávání (viz. třetí, eponymní track), tyhle roztomilý popový výtržnosti ale najednou dostávaj širší rámec. My mind was like a nation’s flag/but my breeze was too weak a If you were given the option of dying painlessly in peace at forty five/after a full and happy life/is this something that would interest you? – texty se najednou neohýbaj podle slok a refrénů, ale podle myšlenky a citu, a i přes jistou naivitu to sakra funguje.



Tohle je myslim víc než cokoliv jinýho věc věku. Rozkročení mezi rozjuchanym twee předchozích desek a vážnějma tématama se dokonale kreje se zmatením z nově nabytý dospělosti. Campesinos tuhle post-20s nejistotu na poslední desce zabalili do houslí a trubek a ačkoliv už najednou nejsou děcka, jejich hudba i přes nabytou hloubku pořád neztrácí nic z hymnickosti předchozích desek. Až vyrostou ještě o něco víc, budou z nich noví Broken social scene, dobrá kapela z nich ale vyrostla už teď. Krásný album.

Žádné komentáře: