14. 5. 2010

Las Robertas - Cry Out Loud

Když jedna kapela vykrádá druhou, tak to cítím pokaždý různě. Někdy je to tak dotažený, že by se o tom dal napsat jinej článek. Vzorně by to vystihli třeba Washed Hands / Washed Out. Někdy to naopak nestojí za zmínku. Ale pokud je daná kapela zábavná i přes to, že se vynechá ten kontext vykradení, tak ho překouknu. A tím mi zbylo místo na Las Robertas. Kdyby Vivian girls v červenci nevyšly, tak by je tyhle zlatiny mohly s přivřenýma očima nahradit. Samozřejmě, občas se do poslechu vkrádá zmínka o chudých příbuzných. Kromě špinavýho zvuku se tu se vším spíš šetří. Elegance, která láká k prozkoumání, tam ale pořád někde je.

Jako tečku bych si dal soutěž. Člověk v tomhle článku se nechal unést trochu dál, než bych čekal a mimo jiný udělal seznam potencionálních názvů žánru. Osobně jsem pro relationshipwave, protože pocity, žejo. Co ty?

1 komentář:

franzgoumet řekl(a)...

no přinejmenším jsou hezčí než bethany a spol., že jo. a jsem docela zvědavej, jestli se mu to chytí stejně jak s chillwave. relationshipwave, tyvoe