9. 5. 2010

Gayngs - Relayted

Víte, já mám takovou podivnou slabost pro superkapely. Což je taky důvod toho, proč jsem jednou v hudebním slovním fotbalu řekla Emerson Lake and Palmer a koupila si v den vydání desetipalec- předalbum Crippled Black Phoenix. Mám od nich očekávání dobré, nečekané, kvalitní zábavy a líbí se mi představa několika lidí, co už si něco odžili a odpracovali, a jsou teď v pozici, kdy se můžou sejít, zasmát se sami sobě a dovolit si už jakože vlastně všechno.

Třeba začít desku užmoulanym beatboxem a groovy lounge saxofonem, kterej se pak táhne celym albem, a v poslední písni připomenout a oživit kouzlo recitativu. To jsou takový legrace, ironie na druhou až třetí, že jsem se na chvíli ztratila. Na první poslech skoro jako fake leak, ale je to víc než jedenáctkrát Rick Astley, takže i na ty další poslechy dojde. Pořád je to vtip, ale pak přijde ten jeden konkrétní moment, kdy už to najednou vtip neni (prozření?); kýčovitej zvuk se změní na konejšivej (Cry), saxofon z trapnýho na nežnej (Gaudy side of town), r'n'b… No, Justin Vernon dokáže povýšit i to r'n'b na něco, u čeho je vám líto, že už je konec. Humor na genialitu.

Kromě toho, že mám ráda superkapely, mám taky takovej tik, že si k hudbě hned představuju videoklipy. Ty videoklipy, co se honí v mojí hlavě při poslechu Relayted jsou celkem logicky něco na způsob dramatu lásky z prostředí střední školy/ zakouřených barů luxusních hotelů, akorát těm hercům je už docela dost přes třicet/ ženy na stoličkách nemají kožichy a oči se jim lesknou úplně upřímně.

Ale tohle je lepší. Brečte

2 komentáře:

kat řekl(a)...

http://www.youtube.com/watch?v=KxtPRF6NG7I

OndraL řekl(a)...

to je tak úžasně divná deska