23. 5. 2010

Delorean a cesta do nepříliš vzdálený minulosti

Dneska jsem v tesku objevil svatý grál mýho mládí, kulatý žvejky, nařazený po desíti a zavařený do plastiku. Nedivím se svý prepubescentní obsesi touhle laskominou – všema barvama hrající tvrdá kulatina nespecifikovatelné chuti („ovocná“) se pod repetitivním tlakem čelistí postupně změnila na hrudku sladkýho dobra, a ačkoliv vzápětí přišla o chuť, nevadilo to, v balení jich bylo dost. Zdolání celýho balíčku mělo za následek urputnou bolest zubů a instantní cukrovku, dřív nebo později si ale člověk stejnak tyhle stavy znovu dobrovolně přivodil. S novou deskou od Delorean se to má přibližně stejně.


Žádné komentáře: